🏺 Hlína v hlavní roli aneb Když tvoří i dospěláci!

od Markéta Trnková | 21. 11 2026

Kdo říká, že do ZUŠky chodí jen děti? U nás si totiž mohou zašpinit ruce od hlíny i dospěláci! 😁 Během října a listopadu se naše keramická dílna v Dělnické ulici zaplnila účastníky dvou podzimních keramických kurzů pro veřejnost, které vedla lektorka Hana Pražanová. Začátečníci se od 6. října do 10. listopadu seznamovali s keramickou hlínou, učili se základům modelování a vytvářeli své první misky, hrnky i drobné dekorace. A že z obyčejné hroudy hlíny může vzniknout něco krásného, se přesvědčili na vlastní ruce! Pokročilí tvořili od 5. října do 9. listopadu a pustili se do náročnějších technik. Experimentovali s glazováním, dekorováním, novými tvary i sádrovými formami. Zkrátka žádné keramické troškaření! 🎨 Šest lekcí uteklo jako voda a pod šikovnýma rukama vznikala spousta originálních výrobků. A co je na keramice nejlepší? Že i když se občas něco nepovede podle plánu, může z toho vzniknout umělecký originál!
Markéta Trnková Krchňáková

Povídání účastnic kurzu:
Je za námi šest příjemných podvečerů, během kterých jsme úspěšně otestovali kolik hlíny snese lidská fantazie. Velké poděkování náleží naší paní lektorce Hance Pražanové, která svým laskavým vedením a odborným okem dohlížela na naši dámskou jízdu. Pod rukama nám díky naprosté tvůrčí svobodě vznikalo v podstatě cokoliv. Někdo tvořil hrnky, misky nebo tácky, jiný zkoušel litou keramiku do forem a ti nejodvážnější z nás se pustili rovnou do sochání. Ateliér se tak brzy zaplnil nejen dobrou náladou, ale keramickými žábami, mloky, ježky, anděly a vánočními ozdobami. Kurz utekl jako voda. A jak už to tak u uměleckých vernisáží bývá , i my jsme museli naši epochální tvorbu náležitě zapít. Díky Terezce, která se postarala o velkolepé finále a na závěr nám nalila sklenku lahodného rybízového moštu. Děkujeme za úžasnou atmosféru.
Hana Dečiová

Máma v ZUŠce
Jsem máma. To je samo o sobě diagnóza i povolání. Sloužím často jako taxi dítěti, které rádo tvoří, zpívá, hraje na klavír, maluje……… Tohle všechno dělá moje dítě v ZUŠce. No a pak jsem taky závistivá máma. Neměla jsem takové možnosti, co mají dneska děti. Takže když na mě blikla nabídka na Keramický kurz, zajásala jsem. Napoprvé jsem se nedostala – byl samozřejmě přetlak přihlášek. Napodruhé už jsem měla větší štěstí a dostala se do lekcí pro začátečníky. A tak začala moje šestitýdenní cesta radosti. Jak to mám popsat? Místnost plná žen, které v podstatě nemají nic společného. Liší se ve věku, v povolání, bydlišti……. Ano, čtete dobře. Sešlo se nás 12. Nový Bor, Mimoň, Lípa…. Učitelka, manažerka, sestřička… No, bylo to opravdu zvláštní uskupení. Ale už na první lekci bylo plno smíchu, přátelství a radosti. Sešly jsme se šestkrát. Nechtělo se nám domů. A co jsme tvořily? Každá to, co ji napadlo. Byly mezi námi i ty, které už kurzem prošly. Na ty jsem koukala závistivě. Ale taky jsem se poučila, že si můžu přinést to, s čím umím pracovat – moje hračky na marcipán. Hlína totiž funguje stejně. Okolo byly ozdoby, krmítka, hrnky, kytky…. Já začala stromkem. To byla první hodina. Na druhé hodině se barvilo glazurou. Co si budeme povídat, pro neznalé to vypadalo, jako když nám naše výrobky někdo poblinkal (takovou barvu znají všechny mámy 😊 ). Ale za týden, když už byla i barva vypálená, všechno začalo vypadat veseleji. A tak se střídala hlína s glazurou. Myslím, že jsem nebyla jediná, kdo se z celého týdne nejvíc těšil na úterý, na hodinu u Hanky. Byl to totiž čas, který jsme všechny měly jen pro sebe. Já sama jsem sice doma trochu bojovala, protože moje dítě samozřejmě chtělo jít taky, když jsem o tom po večerech tak krásně vyprávěla. Ale nedala jsem se! Po šesti týdnech mám doma pár výrobků. Není to úplně něco, na co by stály fronty na řemeslném trhu, ale je to začátek. Něco je hezčí, něco nikomu ukazovat nebudu. Na zahradě třeba broučkům přibude koupaliště 😉 (původně to měla být miska). Jedno je jisté – chodila bych klidně každý týden. A nejsem sama. Takže se mnou, prosím, příště zase počítejte!