Hra na zobcovou flétnu, ředitelka ZUŠ
Pochází z hudební rodiny a hudba ji provází od dětství. Na ZUŠ V. Snítila v Mimoni studovala klavír a zobcovou flétnu, později v ZUŠ Česká Lípa také příčnou flétnu. Ta ji dovedla až na Konzervatoř v Teplicích, kde v letech 2002–2008 vystudovala hru na příčnou flétnu. Během studií se zúčastnila také prestižní rozhlasové soutěže Concertino Praga.
Na konzervatoř se po několika letech vrátila ještě jednou. V té době už sama vyučovala zobcovou i příčnou flétnu, přičemž většinu jejích žáků tvořili právě flétnisté, kteří hráli na zobcovou flétnu. Protože jim chtěla předávat opravdu to nejlepší, rozhodla se v letech 2012–2018 vystudovat konzervatoř podruhé – tentokrát hru na zobcovou flétnu.
Pedagogickou dráhu zahájila už v roce 2003 na ZUŠ V. Snítila v Mimoni, později působila také na ZUŠ Doksy. Její žáci byli pravidelně úspěšní v soutěžích ZUŠ, získávali přední umístění a postupovali až do celostátních kol. Pravidelně se také účastnili Teplických flautoher a společně vystupovali na řadě koncertů.
V roce 2018 dokončila své druhé studium na konzervatoři a její profesní cesta vzápětí nabrala trochu jiný směr. Nastoupila do ZUŠ Nový Bor jako ředitelka školy. Flétny sice úplně neodložila, ale podstatnou část jejího pracovního dne od té doby zabírá vedení školy a všechno, co k němu patří. Aby ale její práce nebyla jen o poradách, tabulkách a lejstrech, zůstává stále aktivní pedagožkou i muzikantkou. Věnuje se výuce zobcové a příčné flétny a její žáci pravidelně vystupují na koncertech, účastní se soutěží a umisťují se na předních příčkách. Ve škole také vede flétnový soubor Crazy flutes, se kterým se věnuje koncertní činnosti. V roce 2025 připravili společně s Voktetem koncertní program, se kterým reprezentovali ZUŠ Nový Bor při zahájení výstavy IGS v nizozemském Leerdamu.
Když odloží flétny a lejstra…
…nejraději zmizí někam do hor. Protože většinu pracovního dne tráví mezi lidmi, skutečným odpočinkem je pro ni přesný opak – ticho, batoh na zádech, cesta před sebou a ideálně široko daleko nikdo. Miluje dlouhé treky, horské přechody a ferraty. Má za sebou pouť do Santiaga de Compostela i putování horami Albánie a Černé Hory. Za klidem ale nemusí cestovat daleko. Největším a nejrychlejším únikem od každodenního shonu je pro ni Ralsko, které má doslova za humny. A když zrovna neřídí školu nebo nestoupá někam do kopce, je především mámou dvou báječných dcer. Obě jsou stejně jako ona odmalička obklopené uměním a dnes samy studují na ZUŠ Nový Bor. Jsou jejími parťačkami, radostí a občas i společnicemi na cestách. Zdá se, že láska k umění i k cestování se u nich doma zkrátka dědí.
„V umění nemusíme být nejlepší. Mnohem důležitější je najít si k němu vlastní cestu, mít ho rádi a nechat ho, aby nás provázelo životem.“