První ročník Rodinného muzicírování dopadl skvěle. Myšlenka vrátit společné domácí muzicírování do rodin byla naplněna a co víc, setkala se s velkým zájmem a ohlasem. Rodiny přistupovaly k nácviku různě. Někdo dělal nejisté, opatrné krůčky, jiní do toho šli kurážně a s velkou chutí. Jedno bylo společné, všechny to ohromně bavilo. Každý měl svou jedinečnou cestu a cílem bylo společné setkání v sále ZUŠ, kde se, pro velký zájem, uskutečnily dva koncerty. Rozmanitost byla úžasná-repertoárová i nástrojová. Zazněly tu lidové i populární písně, muzika starých mistrů, hudba všech slohových období. Nejčastěji na koncertech zněl klavír, ale v hojném počtu byly zastoupeny také zobcové a příčné flétny, kytary a housle. Milým oživením bylo violoncello. Nástrojovou škálu doplnil Orffův instrumentář. A samozřejmě nechyběl zpěv. Některé rodiny své vystoupení vyšperkovaly vtipnými rekvizitami či jednotným rodinným oblečením. Oba koncerty měly velice příjemnou, uvolněnou atmosféru, všichni totiž byli na jedné lodi-malí i velcí. Krásná byla vzájemná podpora a to zejména ze strany dětí. Často bylo slyšet…mami, neboj, to dáme…Každá rodina přispěla svým dílkem do pestrobarevné mozaiky koncertu. Na dvou koncertech hrálo a zpívalo celkem 84 hudebníků a zpěváků. A to je na první ročník úctyhodné číslo. Věříme, že jsme tak položili základní kámen nové tradici, která podpoří společné tvoření v rodinách. Muzika je tmelící prvek, který obohacuje a přináší radost a pokud se sdílí společně, je to bonus navíc. Regina Krchňáková

Jak prožívali Rodinné muzicírování účastníci?

Rodinné muzicírování a naše pocity ;)))
Příprava
První pocit…. Bude to zajímavé? No… ale … nabízí se možnost společně strávit pár večerů poblíž piana společně. To je přece super, ne?
Druhý pocit…. Výzva… tak chodila jsem do naší ZUŠky tolik let, to přece dáme.
Třetí pocit… Šmarjá, co jsme si to zavařili. To nepůjde.
Čtvrtý pocit… zkouška … teď to vyplave … jééé, no ono to má šťávu … asi bychom mohli i vystupovat. … a tak jsme přidali ještě jednu písničku.
Pátý pocit… Nic neumíme, už zítra… Ufff. … hrůůůza …ale když si představím, že jsme na tom asi všichni stejně…
Den D.
Dveře se otvírají, sbíráme odvahu, svíráme papír. Do toho.
Všichni poletují jako včelky mezi nástroji a ladí a štěbetají. Tuším, že pocity jsme měli a i teď máme všichni naprosto stejné. Jsme na jedné lodi a cítíme se tak. Přátelské ovzduší. Úsměvy. Pozdravy.
Pro nás koncertní tréma (asi horší než když přednáším lékařům), ale když jsem viděla vykulené mrňousky, jak si nesou a pevně svírají nástroje a pečlivě se soustředí a chystají… celé to nějak dává smysl. Parta, skupina, společnost, banda, kamarádi, prostě taková rodinka naší ZUŠ.
Úvodník konferenciéra odstranil případné zbytky bariér a ze srdcí popadaly přímo kupy kamenů. To co jsme tak tušili už od dveří dostalo oficiální potvrzení, že je to tak. Jsme jedna rodina a tak to zůstane.
Naprosto odzbrojující pak byla krásná vystoupení. Obrovský aplaus se dostal každému bez ohledu na profesionální chybičky. Koneckonců profíci nejsme a na nic jsme si nehráli. Vlastně hráli na všechno možné a se vším možným ;))).
Obdivuji kreativitu rodin, odvahu jednotlivců, pestrost skladeb, rázné vstupy i doprovodné slovo,
Moje očekávání muzicírování předčilo. A proč?
Protože pohár byl naplněn dobrým nápojem až po okraj. Aby to tak bylo, z nebe spadlo tisíc drobných kapek, které každý z nás musel „vypotit“ a každá jediná by v tom nápoji chyběla a bez ní by to nešlo.
Jestli to byl cíl, tak trefa do černého.
Jana Šolínová

S tématem rodinného muzicírování nás pojí samozřejmě účinkování na společném vystoupení, což bylo jistě vyvrcholením celé akce, ale také, a to hlavně, příprava na toto krásné odpoledne. S manželem se snažíme, asi jako každý rodič, dětem co nejvíce věnovat společného času, ale tento čas věnovaný přípravě byl jiný. Najednou jako bychom si společně více naslouchali a soustředili se na sebe. Co jsme si však odnesli z této akce bylo nejen vnitřní nadšení a touha tvořit dál společně celá rodina, ale i atmosféra v sále byla plná energie, pochopení a nebála bych se říci i lásky k sobě navzájem.
Měli jsme radost za všechny a určitě to pro nás touto akcí neskončilo.
Moc Vám děkujeme a těšíme se na další spolupráci 🙂
Rodina Koštejnova

Když jsme zjistili, že budeme jako rodina vystupovat na koncertě, polilo nás vééélké horko. Kájik to vzal jako samozřejmost, táta se hned vymlouval, že musí fotit a já mamka měla nervy za všechny. Ještě, že jsme měli mnoho času na trénování. Čas rychle utíká a 21.3. bylo tu. Do Zušky jsme dorazili jako poslední, kde už se to hemžilo lidičkami, nástroji, nervozitou, úsměvy. Bylo moc zajímavé a hezké jak po sobě pokukujeme a přemýšlíme, kdo bude na co hrát, zpívat, umím to, neumím to. A pak to přišlo. Úvodní slovo paní učitelky, které nás všechny uklidnilo, že to zvládneme a můžeme začít. Kapitán Jack Sparrow. Myslím, že to byla na začátek velmi dobře zvolená skladba. V podání otce a syna zněla skvěle a udělala příjemnou atmosféru. Náš Kájik jen kulil oči a byl úplně nejvíc nadšený.
A pak už jsme všichni hráli jak umíme. Své děti jsme podporovali, jak jsme nejlíp uměli, vyzkoušeli si jaké to je stát a hrát před lidmi. Moc jsme si to užili a jsme rádi, že hudba stále žije v nás. Rodinné muzicírování je skvělý nápad jak dostat nebo vrátit hudbu mezi lidi.
Myslím, že ten den jsme všichni odjížděli s úsměvem od ucha k uchu, plný pozitivního naladění, s pocitem, jak jsme to dobře s dětmi zvládli.
Doufám, že Kája u toho zůstane i nadále a až bude třeba 5.ročník Rodinného muzicírování, zahrajeme si nějakou pecku.
Mooooc děkujeme, že jsme mohli být u toho.
Rodina Bártova