Po zdárně vykonaných postupových zkouškách je třeba odměny. A té jsem svým žáčkům dopřála. Měli jsme příjemnou hodinku a setkání s intuitivní kresbou, která před dětmi otevřela úplně jiný svět. Svět velké imaginace, fantazie, tvoření bez vlastního plánu a představ. Pustila jsem jim relaxační hudbu a děti se ponořily do sebe, na chvíli zavřely oči, vyladily se a pak začaly tvořit. Bylo úžasné, jak lehce a bez zátěže hranic kreslily. Žádný žáček neseděl nad bílým papírem. Všichni se se zaujetím ponořili do kresby. Vznikly nádherné obrázky. Každý byl jiný. Každý osobitý. A všechny měly příběh. S dětmi jsem pak v obrázku hledala symboly, květiny, ptáky, podmořský svět nebo jen náladu, atmosféru, kterou kresba vyzařuje. I názvy, které děti svému obrázku daly, byly krásné: Emoce, Život, Čtyři živly, Moje nálada, Barevňáček, Ztracená duše, Jít za svým cílem. Byl to krásný čas společného hledání. Myslím si, že takové zastavení, ponoření do sebe, terapie hudbou a kresbou je pro děti nesmírně prospěšná a potřebná. Zvlášť v čase přetechnizované společnosti, která přináší stres, úzkost a psychické rozladění nejen dospělým, ale už i dětem. Děkuji za ten čas s nimi. Za krásné obrázky a usebranou chvilku na konci školního roku.
Regina Krchňáková
