Letošní první duben u nás v dramaťáku nebyl jen o žertících, ale o tom, co se stane, když se na jednom jevišti potká kupa odvahy, trocha trémy a obrovská dětská fantazie. Náš Aprílový podvečer nebyl jen o naučených textech – byl to náš společný příběh, který jsme si prožili společně s diváky.
Všechno, co jste na scéně viděli, vznikalo z nápadů a energie dětí. Moje role byla spíše role průvodce, který pomáhá ty stovky dětských myšlenek, pohybů a vjemů učesat, doladit a dát jim ten správný divadelní tvar. Každé gesto, každá postava v sobě nesla kousek jejich vlastní invence a tvořivosti.
Program jemně propojovaly recitační bloky, ve kterých jednotliví žáci dostali prostor sami za sebe. Bylo radostné sledovat, jak si každý z nich našel k vybranému textu svou vlastní cestu a jak dokázali slovem naplnit celý sál.
Začali jsme od těch nejmenších krůčků. Naši Mrňousci ukázali, že i když nás jarní bacily trochu potrápily, v lese se neztratíme. Společně jsme ošetřili polámaného mravenečka a já měla tu radost být přímo na scéně jako jejich průvodkyně. Bylo kouzelné sledovat, jak se i ti nejistí mravenečci opřeli jeden o druhého a s úsměvem zvládli svůj první velký výstup v LIDO.
Postupně jsme v tom našem divadelním světě rostli. S kluky jsme hledali cestu pro ztracené strašidýlko uprostřed lesa a s Kopanečkem jsme zkoušeli, jestli diváci rozlousknou naše trpasličí aprílové hádanky. Byla to radostná ukázka toho, jak dívky dokážou do svých postav vložit vtip i vlastní charakter.
Závěr patřil nejstarší skupině Kopanec a jejich cestě do říše divů. Jejich Alenka, která v moderním světě hledá respekt a sluch u ostatních, vnesla do sálu tiché, soustředěné napětí. Žáci skvěle pracovali s pohybovou metaforou a ukázali, že divadlo je silným nástrojem pro vyjádření věcí, které se někdy těžko říkají nahlas.
Celý podvečer jsme doslova „zmrazili“ v živých obrazech. V nich se spojily všechny skupiny – od radosti mravenců, nebezpečné loupežníky a trpasličí narozeniny, až po ten závěrečný společný moment s kostkami cukru. V tichu sálu jsme se jako kostky cukru pomalu rozpustili v šálcích čaje… a v tu chvíli jako by se zastavil čas.
Děkujeme všem rodičům a divákům za tu neuvěřitelnou lehkost a podporu, kterou jste nám poslali během našeho společného setkání. Tenhle podvečer nám připomněl, že v dramaťáku není nejdůležitější bezchybný výkon, ale společné hledání, odvaha být sám sebou a poznání, že každý nápad má na jevišti i v životě své nezastupitelné místo.
Vaše děti a Irča
